Minulý rok jsme spolu poprvé vyrazili do Jihovýchodní Asie. Byla to super rychlá akce. Nic jsme neplánovali. Najednou na mě někde vyskočili levné letenky do Vietnamu, a tak přišla otázka „Jedem?“. No jasná věc! Letenky tenkrát stály kolem 8 000 Kč. Skvělá cena, ale tak levné letenky mají většinou zádrhel. Jaký? Strašlivě dlouhý let resp. dlouhé přestupy. Letěli jsme z Mnichova s Air China a přestupem v Pekingu. My měli to štěstí, že náš stopover trval více než 20 hodin přes den i noc. Mohli jsme si tedy u letecké společnosti zažádat o hotel a navíc jsme mohli objevit další kousek světa.
Na co se připravit před cestou do Pekingu
- Vezměte si hotovost – najít bankovat v Pekingu není úplně jednoduchý, a to ani na letiště. Naši kamarádi měli i potíže s výběrem, přestože zkoušeli asi tři karty. Doporučujeme raději si nějaké juany vyměnit předem.
- Stáhněte si offline slovník (ideální třeba Google překladač) – S angličtinou v Číně moc nepochodíte. Raději nepočítejte s tím, že Vám bude někdo rozumět, ať už na letišti nebo v hotelu. Většinou využívají Google překladač, kde nahrají hlasovou zprávu.
- Na letišti nefunguje dobře WIFI – raději si zjistěte všechny informace o Pekingu předem. Na letišti WIFI moc dobře nefunguje.
- Počítejte s 1-2 hodinami na letišti navíc – po výstupu z letiště vás bude čekat „papírování“. Budete muset vyplnit formulář pro získání víza. Pozor. Rychle se tady tvoří fronty. J Formulář pro víza se vyplňuje v části za letištní kontrolou – běžte úplně dozadu. Poté se vraťte a běžte tam, kde je víc přepážek (pravá část). Úplně vlevo jsou brány pouze pro tranzit. Může to být trochu matoucí.
Jak domluvit tranzitní hotel v Pekingu
Díky tomu, že náš stopover přesahoval 20 hodin, mohli jsme si domluvit tranzitní hotel. Hotel jsme s leteckou společností domlouvali několik měsíců dopředu a stačilo poslat mail na mucsales@airchina.com viz. vzor níže.
Dear Sir/Madam,
We are travelling from Munich to Hanoi with stop in Beijing. We will wait 20 hours and 15 minutes in Beijing. Do we have claim for transit hotel?
Ticket numbers: 9992754046638, 9992754046639
Reservation code: MD3S8S
Thank you,
V příletové hale najdete „stánek“ společnosti Air China, kde stačí předložit váš potvrzený e-mail. Připravte se na to, že neumí moc anglicky. My jsme se původně chtěli jen zeptat, kde hotel je a jak se tam můžeme dostat, ale bohužel jsme se nic nedozvěděli. Měli jsme jen čekat. Z letiště jsme totiž chtěli vyrazit první na Velkou čínskou zeď a až poté do hotelu. Mysleli jsme, že hotel bude kousíček od letiště, ale to jsme se trochu mýlili.
Po nějaké době nás zaměstnanci Air China bez jediného slova odvedli do autobusu se samýma číňanama a jeli jsme neznámo kam. Asi po 45 minutách jsme dojeli před hotel. Na recepci nám dali klíče od pokoje a sdělili nám v kolik hodin odjíždí bus zpět na letiště. Snažila jsem se zjistit, jak se můžeme z hotelu dostat do centra, ale veškerá snaha byla marná. Jejich angličtina = 0. Hotelový pokoj byl nic moc – smrděl kouřem a „Čínou“, nicméně pořád pohodlnější než přespávat na letišti 🙂 Na chvilku jsme si lehli – původně na 20 minut, nakonec z toho byly dvě hodiny, což nebylo úplně ideální, jak jsme zjistili později.
TIP: Před námi byla skupinka asi 8 čechů. Ti dostali hotel také, ale každý na jiném místě. Rozdělili je asi do 3 hotelů. Pokud cestujete ve více lidech, zkuste do mailu rovnou napsat, že chcete pouze jeden hotel.
První stopver: Velká čínská zeď
Našim hlavním plánem bylo zajet se podívat na Velkou čínskou zeď. Jeden ze 7 divů světa. Číňané říkají „Kdo nebyl na Velké čínské zdi, není pořádný chlap.“ A tak jsme se pochlapili. Dříve sloužila jako obrana proti Mongolům útočícím na zemi ze severu. Zeď jim moc neposloužila. Mongolové se na území dostali a obsadili ho. Nicméně Velká čínská zeď je unikátní stavba, kterou by neměl nikdo v Pekingu minout. Některé, méně navštěvované, části se bohužel pomalu rozpadají. Říká se, že za 20 let již z ní nic nezůstane. Jiné části jsou naopak opečovávány a pravidelně restaurovány.
My jsme přípravu na Peking trochu podcenili a moc jsme netušili, jak se ke zdi dostat. Nejdřív jsme se pokusili dostat ke zdi rovnou z hotelu, ale to se ukázalo jako nemožné. Hledali jsme nejbližší zastávku u hotelu. Google mapy nám vzdálenost na zastávku ukazovaly 7 km -> cca hodinu a půl cesty pěšky. Sedli jsme proto na tranzitní bus směrem na letiště.
Ještě před tím jsem se byla zeptat v informačním centru, jak se tam můžeme dostat. Vyfasovala jsem kousek mapy, kde mi čínsky napsali, kam se chceme dostat. Prý pro případ nouze. Kdybychom nevěděli, máme to někomu ukázat. Doporučil nám jízdu vlakem. Nutno říct, že angličtina v informační centru také nebyla nic moc.
Z letiště jsme nasedli na vlak (Airport Train), který nás za 25 juanů dovezl do centra. Zde jsme přesedli na metro linky 8 či 13. Při každém přesednutí na jinou linku jsme museli kupovat nový lístek. Vlakem jsme dojeli až na zastávku Huoying, kde jsme měli přesednout na vlak do Badalingu. Stanice vlaku se nachází kousek od zastávky a měla by stát 7 juanů. Pozor na to, že vlaky do Badalingu nejezdí moc často. Na to jsme také doplatili, protože další jel až 18 hodin, a to bychom se už nestihli vrátit. Byla tu však další možnost -> osobní taxi.
TIP: Další možností je využít autobus, který jezdí ze zastávky Deshengmen Bus Station. Z metra vystupte na zastávce Jishuitan. Do Badalingu jezdí autobus číslo 877.
Naše zkušenosti s osobním řidičem a Velkou čínskou zdí
Hned pří výstupu z metra nás odchytil jeden Číňan, který nás lákat na cestu jeho autem s tím, že nás odveze tam a zpět za cenu 600 yuanu a zaplatíme až po návratu. Neměli jsme moc na výběr tak jsme začali smlouvat. Cena skončila na 400 yuanu, ale přesto jsme se rozhodli, že je to moc drahý a necháme si výlet až na zpáteční cestu. Šli jsme zpět na metro, ale těsně před ním nás dohonil další „naháněč“ a smlouvání začalo znova. Nakonec jsme si plácli na 300 yuanu. Cestou k autu nás nakonec předal tomu prvnímu. To už jsme mohli tušit další problémy. Nicméně jsme vyrazili směr Great Wall.
Počasí nebylo vůbec dobrý. Po příjezdu k bráně nás náš naháněč vzal do obchodu, jestli nechceme pláštěnky. Jedna stála 25 yuanů, a tak jsme je nechtěli. Bohužel nám byla dost zima, protože jsme si nechali většinu věcí v krosnách na letišti. Náš naháněč po nás chtěl pas a na oplátku nám pořád strkal do kapes jeho řidičák, že bez něj nemůže řídit, takže si vzájemně neutečeme. S tím jsme nesouhlasili, takže začalo další dohadování přes hlasový překladač. Naháněč neuspěl, smířil se s tím, že pas nedostane. Protáhl nás nějakou boční bránou bez kontrol a my konečně byli na Velké čínské zdi. Vzhledem k počasí jsme na zdi vydrželi jen hodinu, ale mělo to jednu výhodu a sice, že po vylezení prvních schodů jsme tam byli téměř sami. Číňani odpadli a dál nedošli.
Cestou zpět do Pekingu jsme měli další „hádku“ s naháněčem, který po nás chtěl dalších 50 yuanů za parkování u zdi a za průjezd na dálnici. Taková domluva nebyla, navíc jsme neviděli, že by něco platil. Mával před námi jen nějakou účtenkou. Peníze jsme mu dávat nechtěli, ale zastavil uprostřed dálnice, že dál nepojede. Chtěli jsme mu tedy dát polovinu s tím, že druhou polovinu vyřešíme až na konci. To nechtěl, a tak pokračoval v jízdě až na nádraží. Tím to neskončilo. Už v autě jsme se chystali na další hádku a problémy. Hned po zastavení jsme otevřeli dveře, aby nás v autě třeba nezamkl. Hádka začala nanovo. Tentokrát dost živě přímo na ulici. Chtěli jsme mu dát polovinu, což se mu nelíbilo. Pořád jsme mu strkali alespoň půlku částky, kterou chtěl, ale on si ji stále nebral. Veškerá komunikace probíhala přes Google překladač. Respektive ta komunikace byl spíše jednostranná, protože nás ani nenechal něco nahrát. A tak jsme se otočili a vydali se k odchodu s tím, že si buď tyto peníze vezme nebo nebude mít nic. Po chvíli nás doběhl a vzal si to.
TIP: Pokud si chcete cestu na Velkou čínskou zeď usnadnit, existuje možnost si řidiče zarezervovat dopředu. Možná vám to usnadní dohadování o ceně, které je obvykle stanovena již dopředu.
Druhý stopover: Zakázané město
Na cestě zpět jsme se pro změnu vydali do Zakázaného města. Z letiště se lze dostat do Zakázaného města opět vlakem s přestupem na metro linky 5. Vystoupili jsme na zastávce Xiyuan.
Zakázané město je komplex budov rozkládající se na ploše 44 hektarů. Bylo vystaveno za vlády dynastie Ming a sloužilo jako sídlo čínských císařů. Pro veřejnost bylo toto místo zcela uzavřeno. Nachází se zde 800 budov. Celý komplex byl postaven ze dřeva a v minulosti ho postihlo několik požárů. Kousíček od Zakázaného města se můžete zajít podívat i na náměstí Nebeského klidu či chrám Nebes.
Napište první komentář