Minulý rok během červencových svátku jsme u Dachsteinu poprvé vyzkoušeli ferraty. Letos jsem teda naplánovala na toto období rovnou ferratový přechod. Vybrala jsem přechod Gruppo di Brenta, který je údajně jeden z nejkrásnějších v Dolomitech. Sliboval nádherné výhledy, poměrně jednoduché ferraty A až C, exponované úseky se žebříky mezi skalními stěnami a taky pěkné chaty se skvělým italským jídlem. Tak na co ještě čekáme?
Jak se na Brentu dostat
Z Brna trvá cesta okolo osmi hodin. My jsme si ji rozdělili na dva dny s tím, že jsme vyrazili v pátek okolo 14 hod. Dojeli jsme až za Salcburk k Rakousko německým hranicím, kde jsme zakotvili u jezera Hechsee. U jezera je velké parkoviště, kde se dá v pohodě přespat. Doporučujeme ale za hezkého počasí vyrazit od jezera brzy, protože tady může být hodně lidí.
Druhý den bylo krásné počasí, a tak jsme se zastavili v Innsbrucku na kafe a krátkou procházku centrem. Stará část měst je malinká a dá se projít za dvě hodiny bez návštěvy muzeí a podobně. Pokud máte čas a chuť, dejte tomu městu víc času. Nám se tam moc líbilo.
Přejeli jsme hranice Itálie a dojeli k Lago di Tovel. Lago di Tovel, nazývané také jako červené jezero je zapsáno na seznamu Unesco. Je velmi turisticky oblíbené. A není divu. Okolo jezera vede 3 km trasa, na které se můžete zastavit na koupačku, v restauraci nebo si udělat vlastní piknik.
K večeru jsme dojeli k městu Madonna di Campiglio, které je také ideálním výchozím bodem treku.
Ferratový přechod Brenty
Brenta nabízí nespočet tras na jeden i více dní. Nejznámější trasou je však ferratový přechod po trase via Bocchette, který se dá různě kombinovat dle toho kolik dní chcete v horách strávit. Hlavní ferratová trasa vás provede skrze skalní římsy, kolem skalních věží vysokých přes 3000 metrů i skrytých ledovců. Jednotlivé části via ferraty jsou rozděleny pomocí horských chat, které vám večer nabídnou zaslouženou odměnu v podobě bohaté snídaně a útočiště při nepříznivé počasí. My jsme během tří dnů zažili nádherné azura, kroupy, bouřku i fotogenické mraky s mlhou.
Chaty – rifugio Brenty
Chaty na trase vám poskytnou veškerý komfort, ale je potřeba si je rezervovat s dostatečným předstihem. V sezóně bývají plné. V chatě je možnost objednat si večeři a snídani, což doporučujeme. Je to sice dražší, ale pochutnáte si. Večeře se skládají ze dvou jídel – hlavní jídlo a dezert. Snídaně byla na chatě Tuckett formou bufetu, na chatě Alimonta roznášeli. Během dne si můžete vychutnat kávu, pivo, lokální víno a mnoho dalšího.
Chaty mají několik sdílených pokojů, sdílené koupelny a WC. Chata Tuckett je menší a starší. Má pouze dva záchody, z nichž jeden je turecký. Takže pokud ráno spěcháte nebo se chcete vyhnout frontám, doporučujeme přivstat si. Sprchy jsou placené. Slibují sice teplou vodou, ale nejspíš vystačí jen pro první příchozí.
Na trase jsou oblíbené tyto chaty: Tuckett, Alimonta, Brentei, Pedrotti. Ceny za noc včetně jídla se pohybují okolo 70 EUR.
TIP: Pokud jste členy Alpenverein, zeptej se na slevu. Minimálně na chatě Tuckett ji poskytují.
Náročnost ferraty
Celkově je ferrata značená jako A až C, přičemž náročné úseky se nachází za chatou Rifugio Tuckett a ke konci u chaty Rifugio Pedrotti. Trasu zvládnou i méně zkušení lidé, ale nedoporučuji ji pro lidi trpící závratí. Skalní římsy vedou opravdu ve výšce a najdete zde i několik kolmých žebříků. Na trase ale denně nastoupáte až 1000 metrů místy po nepříjemném terénu jako je suťovisko. Jednoduchosti nepřidá ani váha na zádech. My jsme se sebou brali i mačky a cepín, které jsme nakonec nevyužili, což je na váze docela znát. Snažte se omezit množství věcí na minimum. Během přechodu vás také může překvapit počasí, které se v horách mění doslova během pár minut.
Oficiální délka trasy via Bocchette je čtyři dny, ale dá se zkrátit nebo naopak prodloužit. V horském masivu je několik dalších ferrat, které lze využít. U chaty Rifugio Pedrotti se většina lidí rozdělila na dvě skupiny. Jedni zvolili sestupovku směr Madonna do Campiglio, další naopak vyrazili vyzkoušet ferraty v okolí chaty a zůstali ještě několik dní. My jsme se rozhodli vrátit a užít si dovolenou i na jiných místech Itálie.
1. den – z Madonna di Campigli k chatě Rifugio Tuckett
Z Madonna di Campiglio jsme vyrazili lanovkou do Passo del Grosté. Převýšení je tady 1000 metrů, a proto většina lidí volí právě lanovku. Lístek si musíte koupit až do Passo del Grosté – nejvyšší stanice. Cena za lanovku se pohybuje okolo 35 EUR. Z horní stanice lanovky pokračuje cesta na začátek ferraty bez nutnosti použití vybavení. K ferratě vás dovedou ukazatele. My jsme se nechali zmást horolezci a špatně odbočili. Vyzkoušeli jsme si tak kousíček lezeckého úseku směrem na Cima Grosté. No, naštěstí jsme si včas uvědomili, že tudy cesta nevede a museli se vracet.
Samotná ferrata je jednoduchá a není se kde ztratit. Nejhorší je asi sestup k chatě Tuckett, který vede z části suťovisky. Sestoupit se k ní dá po ferratě Osvaldo Orsi.
2. den – od rifugio Tuckett k chatě rifugio Alimonta
Druhý den budete muset vyšlápnout zpět do sedla Bocca del Tuckett a odtud pokračovat kolem Cima Brenta do sedla Bocchette Bassa del Massodi. My jsme tuto část bohužel nešli z důvodu špatného počasí. Od předešlého dne ukazovaly všechny předpovědi, že kolem poledne druhé dne přijdou bouřky. Cesta k chatě trvá cca 6 hodin, což bychom s ranní snídaní nestihli. Někteří vyrazili už v 5 hodin ráno, jiní to riskli v osm hodin ráno a ostatní se vydali ferratou Sentiero Sosat. Tu jsme šli i my. Ferrata je spíše choďák a nabízí jen jeden docela krátký ferratový úsek, ale i tak jsme si ji i ty výhledy užili.
Nakonec jsme se ani my bouřce nevyhli. Déšť, kroupy, blesky, hromy přišli cca o dvě hodin dříve, než říkali všechny předpovědi. Počasí se změnilo doslova z minuty na minutu. Naštěstí nás to chytlo až za ferratou, ale i tak to nebyl příjemný zážitek. Ocelová lana a železa jsou v podstatě hromosvody a je to velmi nebezpečné. Na chatu jsme dorazili promočení na kost. A nejen my, ale i všichni ostatní výletníci. Během celé trasy jsme potkávali pořád stejné lidi, převážně čechy. Všichni mají většinou stejný směr i podobný plán. U první večeře se seznámíte a u poslední rozloučíte. Chata Alimonta nás sice mohla ubytovat až za několik hodin, ale poskytla nám aspoň místo na převlečení a sušení věcí. Cca za dvě hodiny vysvitlo sluníčko a už nezalezlo. Hold, hory jsou hory a člověk musí být připravený na všechno.
TIP: Alternativou k chatě Alimonta je chata Brentei, která je o něco níže. Někteří z ní vyráží směr Cima Tossa.
3. den – od rifugio Alimonta k chatě Brentei a do města Madonna di Campiglio
Třetí den vás opět čeká nástup zpět do sedla Bocca degli Armi, který není tak náročný jako druhý den. Na mapy.cz tento úsek vede skrz ledovec, na který jsme byli vyzbrojeni. Nicméně se ukázalo, že se dá docela snadno obejít, a tak i my jsme šli s davem. Říká se, že třetí úsek je nejkrásnější. Bohužel jsme vynechali druhý úsek, takže nemůžu posoudit, ale ano. Tady vás čekají ty krásné výhledy a skalní římsy, které jsou pro Brentu ikonické. Vychutnáte si nádherné výhledy, užijete nejhezčí úseky ferraty. V této části končí i hlavní ferrata via Bocchete v kolmé stěně s kramlemi. Ale nebojte, úsek je krátký a není náročný.
Odtud jsme měli v plánu dojít k chatě rifugio Brentei a ještě jeden den přespat. U chaty jsme nakonec byli ve 13 hodin odpoledne, a proto jsme se rozhodli sestoupit až do města. Šli jsme přes Valle de Fridolin k rifugio Casinei až k Hotelu Vallesinella. Odtud to buď můžete dojít pěšky, nebo si zaplatit autobus, který vás doveze zpět na parkoviště k lanovce. Na autobus se zeptejte u parkoviště.
Co sebou na přechod Brenty
- batoh o velikosti 30 až 40 litrů
- dobré a pevné boty – pohory nad kotníky
- přezůvky do chaty (v omezeném počtu lze i půjčit)
- ferratové vybavení (sedák, prsák, ferratovou brzdu, helmu, rukavice)
- vložku do spacáku (prodává se v Decathlonu za pár korun) nebo tenký spacák – na chatě jsou peřiny, ale z důvodu hygieny se požaduje ochrana v podobě vložky nebo spacáku
- čelovku
- lékárničku
- sluneční brýle
- opalovací krém
- balzám na rty a krém na obličej
- dostatek vody (na chatách lze dokoupit)
- doklady + cestovní pojištění
- oblečení do hor 🙂
Brenta, ačkoliv vlastně nepatří do skalní skupiny Dolomit zapsaných v UNESCO, je úžasná. Rozhodně se tam chci ještě vrátit a vyrazit na průzkum zbylé části masivu.