Lofoty byly v našem hledáčku už nějakou dobu. A tak když jsme na jaře přemýšleli, kam vyrazíme během zářijové svátku, Norsko bylo jasnou volbou. Lofoty leží 100 až 300 km severně od polárního kruhu, což naznačuje, že počasí v září může být dost deštivé a hlavně studené, ale přesto našeho rozhodnutí nelituju. Nádherně zbarvená příroda, špičaté hory a neskutečné výhledy nás okouzlily.
Jak se dostat na Lofoty?
Pokud máte hodně času, je určitě skvělou volbou vyrazit autem, díky kterému můžete v Norsku docela ušetřit. Můžete si vzít vlastní jídlo nebo v autě spát, což je určitě velká výhoda. V Norsku můžete volně kempovat, což některé jiné země Evropy nepovolují. Samozřejmě nesmíte kempovat tam, kde je vyloženě zákazová cedule a také na soukromých pozemcích. Najít místo na spaní je mnohem jednoduší pro (obytné) auto než pro stan.
Pro ty, kteří nemají dost času, je ideální volbou letecká přeprava. Tu jsem využili i my. Letenky do Norska jsme kupovali s předstihem asi 3 měsíce. Pro přistání v Norsku jsou ideální tři letiště, a to Tromso (TSO), Harstad/Narvik (EVE) nebo Bodo (BOO).
Tromso se hodí, když chcete prozkoumat severní ostrovy, nebo se dostat na Nordkapp. Bodo je ideálním výchozím místem pro vstup na Lofoty. Z Bodo můžete vzít trajekt a přepravit se do městečka Å (čte se O). Městečko se nachází v nejjižnější části Lofot přímo v Národním parku. My jsme využili letiště u města Narvik. Chtěli jsme totiž navštívit Lofoty i menší poloostrov Senja. Toto letiště se nachází přímo uprostřed, a proto pro nás bylo ideální volbou.
Kdy jet do Norska?
Ideální čas na návštěvu Norska je léto. Je to období, kdy je nejmenší zima a je také nejdéle světlo. Má to ale háček 🙂 Počasí v Norsku je docela nestálé, a tak i v létě se může stát, že bude zima a celou dovolenou vám proprší. Moje sestra byla jako průvodce na Lofotech měsíc během července a každý den jim pršelo.
My jsme vyrazili na konci září a to z několika důvodů.
1. Dovolená během svátku je vždycky skvělý nápad 🙂
2. V září je velká pravděpodobnost vidět polární záři. Tu můžete vidět od konce září do cca začátku června.
3. Dny v Norsku nejsou ani příliš dlouhé ani krátké. V létě slunce téměř nezapadá, v zimě má den naopak pouze pár hodin. Nám se stmívalo mezi 19:00 až 19:30.
Musím říct, že termín nám vyšel skvěle a neměnila bych, i když ke konci už teplotně docela přituhovalo. Přiletěli jsme do nádherného podzimu plného barev, což horám dodalo zase trochu jiný nádech. Během dne jsme stihli za světla vše, co jsme chtěli. Viděli jsme několik západu a východu slunce. Ukázala se nám i polární záře a to počasí vyšlo opravdu na jedničku. Pršelo nám pouze první den, jinak nás provázelo sluníčko od Lofot až po Senju. A zima? Zima byla, člověku se hlavně po ránu nechce vylézat z rozehřátého spacáku, ale s dobrým oblečením se to zvládne 🙂
Jak cestovat?
My jsme si půjčili auto od společnosti Hertz přímo na letišti. Půjčovny aut jsou i v Bodo, Tromso a viděli jsme i menší půjčovny přímo na Lofotech ve městě Leknes. Pokud chcete ušetřit, můžete využít místní hromadnou dopravu. V létě jezdí pravidelně a zajíždí i do menších měst. Mimo sezónu to může být trochu horší, ale určitě lze tuto možnost také využít. Cestování autem je samozřejmě pohodlnější, ale také dražší. Za půjčení auta jsme dali cca 16 000 Kč za 10 dní + nafta.
Kde spát na Lofotech?
My jsme v rámci šetření zvolili stan. Převážně jsme spali ve volné přírodě, s tím že jsme jednou za tři dny šli někam, kde je sprcha. Hledání místa na spaní se stanem není vždy tak jednoduché. Všechny cesty odbočující z hlavní silnice většinou vedou k domečkům. Lidé s obytňáky a dodávkami byli vysmátí, parkovišť s krásnými výhledy bylo po cestě jako máku, ale travnatých ploch na stan pomálu.
Doporučujeme hledat místo za světla a spíše si něco v okolí vyhlédnout dopředu. Občas se vyplatí vzít batoh a popojít někam dál do přírody.
Co vidět na Lofotech – plán na 5 dní?
Do Norska jsme přiletěli kolem 20:00, což byl tak akorát čas vyzvednout auto, prozkoumat ho a vydat se hledat první místo na přespání. Po pár ujetých kilometrech jsme zjistili, že to nebude tak jednoduché, hlavně po tmě. Skrz Lofoty vede jedna hlavní silnice a veškeré odbočky z ní vedou vesměs k baráčkům. Na soukromých pozemcích se stanovat pochopitelně nesmí. Velká část zdejší přírody je podmáčená, což výrazně omezuje možnosti. Místo jsme nakonec našli, i když nebylo zrovna ideální. Navíc pršelo, což trochu zkazilo náladu. Ono stavět stan v dešti není nikdy nic moc a tak jsme jen doufali, že následující týden nám počasí vyjde na jedničku. A vyšlo 🙂
Svolvaer a trek na horu Floya
Ráno jsme se probudili do deštivého dne, sbalili stan a vyrazili směr město Svolvaer. Svolvaer je největší město na Lofotech. Už po vystoupení z auta jsme ucítili vůni ryb. Rybářský průmysl ve městě i na celých Lofotech je všudypřítomný. Kromě toho je pro Lofoty důležitým zdrojem příjmů také cestovní ruch. V roce 2009 zde byla postavena vysokopatrova kulturní scéna s hotelem se 160 pokoji. Samotné město nás nijak neoslovilo, ale můžete odtud vyrazit na několik výletů po okolí.
Mezi ty nejznámější patří výlet lodí na Trollfjord Cruise, který patří mezi jednu z největších atrakcí na Lofotech. Můžete zajít do některé z místních galerií nebo do muzea druhé světové války. Navštívit ledovou jeskyni Magic Ice s barem. Nejen ve Slovaeru, ale i na celých Lofotech, si můžete zaplatit výlety na velryby, kayky, rybolov nebo výlet na pozorování polární záře.
Kromě těchto placených aktivit se můžete vydat na trek do okolních hor. My jsme si ve Svolvaeru udělali ještě jednu zastávku cestou na Senju a vydali se na horu Floya přes vyhlídku Djevelporten. Neměli jsme velká očekávání, ale výhledy byly nádherné. Trek zabral cca 3 hodiny i s pokocháním a svačinou nahoře. Vydat se také můžete na sousední Blatinden, horu Tuva nebo si s průvodcem vylézt horu Svolvaergeita.
TIP: Ve Svolvearu jsme se stavili na nákup potravin a hlavně kartuše, kterou jsme potřebovali na celý náš pobyt v Norsku. 🙂
Henningsvaer
Pokračovali jsme do městečka Henningsvær, kde jsme měli v plánu krátký trek na Festvågtinden. Samotný vrchol byl ukrytý v mracích, a tak jsme došli jen do poloviny, kde se nám otevřeli první výhledy na norské kopce. Po slezení jsme šli na krátkou procházku po městečku proslaveném svým fotbalovým hřištěm, které můžete vidět nejčastěji na fotkách z dronu.
Nusfjord a jezero Storvatnet
Za návštěvu rozhodně stojí rybářské městečko Nusfjord, které je zapsáno na seznamu Unesco. Dnes už v městečku nebydlí nikdo a slouží spíše jako skanzen, do kterého musíte zaplatit vstup (v době naší návštěvy 100 NOK, v létě se platilo 200 NOK). Můžete zblízka prozkoumat rybářské domky zvané „rorbu”, vyjít si na vyhlídku nebo se podívat na historický dokument o rybaření. Návštěvu si můžete zpestřit dobrým jídlem, kávou nebo domácím pečivem. Cestou k fjordu stojí za zastávku jezero Storvatnet. Tmavé skály tyčící se nad ním na mě působily jako bych přijížděla do pekla 🙂
Pláže Flakstad a Ramberg
Pokračovali jsme na pláže Flakstad a Ramberg. Flakstad je oblíbený mezi surfaři. Najdete tady přímo surfařské centrum a kemp. U pláže je možné vyrazit na vrchol Flakstad Tinden. Ramberg je menší pláž u města s krásným pískem.
TIP: Pokud máte rádi surfování nebo si jej chcete vyzkoušet, oblíbenou pláží na Lofotech je také Unstad.
Městečka Hamnøya a Sakrisøya
V Sakrisøya se můžete stavit do vyhlášené restaurace Anitas Seafood na výborné norského jídlo. My jsme zkusili tradiční rybí polévku, ve které najdete kousky ryb a mořských plodů. V Norsku ji dělají se smetanou, má velmi jemnou chuť. Vyhlášené jsou tam také burgery, do kterých si můžete vybrat krevety, lososa nebo i uzeného lososa. Restaurace je spojená s obchůdkem s lokálními produkty od čerstvých ryb, po velrybí maso až po různé omáčky, dochucovadla, svetry a pohledy. Spolu s Reine patří tyto vesničky mezi nejfotogeničtější místa na Lofotech. Můžete zde pořídit působivé fotky rybářských domů s nádherným pozadím hor. Nicméně tyto místa nemají moc co dalšího nabídnout. Rybářské domečky dnes slouží jako ubytování a z tradic zde nespatříte téměř nic, alespoň ne v době naší návštěvy.
Reine a trek na horu Reinebringen
V Reine žije cca 300 lidí, najdete zde obchody, kavárnu i benzínovou pumpu. Stojí za krátkou návštěvu, ale mnohem působivější je trek na horu Reinebringen, která se tyčí přímo nad Reine. Parkoviště najdete na křižovatce u odbočky do Reine. Poté jdete kousek po silnici až narazíte na začátek trasy. Na vyhlídku vede cca 376 schodů do strmého kopce, ale ty výhledy na okolní hory a fjordy stojí za to.
Munken trek
Jeden celý den jsme věnovali treku na horu Munken. Trek začíná ve městě Sørvagen. Z hlavní silnice vás bude navigovat cedule na parkoviště, kde se platí 50 NOK pouze v hotovosti. To bylo jediné místo, kde jsme měli problém s chybějícími penězi. Celé Norsko jsme zvládli projet pouze s kartou, případně aplikací při platbě parkování. Dokonce i za toalety lze platit kartou.
Trek na Munken lze rozdělit na dvě části. První část z parkoviště k chatě Munken je dobře značená. Ze začátku vede podél jezera a postupně začíná stoupat. Ve zmíněné chatě se dá spát, ale je nutná předchozí rezervace a vyzvednutí klíčů dole ve městě. Od chaty vede kratší, ale strmější kopec přímo na Munken. Trasa měla cca 14 km s převýšením přes 1300 metrů. Alternativou může být výstup na horu Hermannsdalstinden, na kterou od chaty vede jiná cesta.
My jsme na vrcholu hory potkali dva čechy Lucku s Lukášem, kteří se k nám přidali na naše další putování po Norsku. První společnou noc jsme strávili v přístřešku nedaleko jezera Sørvagnet dole u města.
Město Å, Ryten a přespání na Kvalvika beach
Ráno jsme vyrazili do města Å, které je „konečnou” Lofot. Město je malé, můžete se tam stavit do restaurace, výborné pekárny a kavárny, ale i do muzea. Naším dalším plánem byl vrchol Ryten a přespání na Kvalvika beach, což byl asi náš největší zážitek. Trek jsme startovali z vesnice Innersand. Převýšení treku bylo cca 560 metrů, délka přes 5 km. Treky, které jsme na Lofotech šli, nejsou obecně dlouhé a hory příliš vysoké, ale i tak dají docela zabrat. Vycházeli jsme až kolem 15:00, protože jsme si na pláži chtěli užít západ slunce.
Cesta na Ryten vedla pohodovu pěšinou. Půda v Norsku bývá hodně podmáčená, a tak ani tady nechyběly dřevěné chodníčky, které celému panoramatu dodávaly na kráse. Na vrcholu nás čekala nádherná podívaná na okolní hory, oceán a hlavně Kvalvika beach. Se západem slunce jsme pomalu sestupovali k pláži a kochali se tou nádherou. Postavili stan, uvařili, prošli se po pláži a doufali, že dnes večer uvidíme i polární záři. A povedlo se. Vidět polární záři se nepoštěstí každému a je to opravdový zážitek.
Pláž Haukland beach a vrchol Mannen
Naše další cesta vedla na pláž Haukland a vrchol Mannen. Na Haukland beach jsme dorazili odpoledne. Za menší poplatek tady můžete i přespat. Najdete tady skvělá místa na spaní včetně gril pointů. Takže pokud pojedete na nákup, přihoďte i věci na oheň. Dřevo tady jen tak nenajdete. Vykoupat se můžete v moři, ale je tady možnost využít i venkovní sprchy. My měli dokonce i teplou vodu, což ale nemůžu zaručit.
Po příjezdu jsme si dali dobrý pozdní oběd a vyrazili směrem na vrchol Mannen. Výstup není nijak náročný. Doporučuji opět vyrazit na tzv. zlatou hodinku. Sluníčko nádherně ozáří celou pláž i okolní kopce. Ty výhledy byly TOP.
Zbytek naší dovolené jsme strávili na poloostrově Senja. Cesta z Haukland beach trvá cca 7 hodin, a proto jsme se rozhodli si cestu rozdělit a stavit se na již zmiňovaný trek ve městě Svolvaer.
